Šantrošíček je věčný!

Z projevů presidenta Beneše

25.05.2011 16:55

 „Lidice a jejich osud jsou nejvýraznějším rysem německé nacistické kultury a německého nacistického systému z doby druhé světové války. Říkám německého systému - přidávaje k tomu slovo nacistický - poněvadž nemohu od celého toho nekulturního, barbarského zjevu lidického vraždění z června roku 1942 německý národ jako celek odloučit. Činím německý národ jako celek za nacism a za všecky jeho zločiny, jimiž se nacism navždycky před celou historií lidstva tak smutně proslavil, odpovědným, pokládám za nutné politicky z toho vyvodit důsledky vzhledem k celému státu a podle toho postupovat do budoucnosti po tak dlouho, dokud německý národ, uznav svou vinu, nenapraví aspoň částečně to, čím se proti lidství, právu a mravnosti lidské i božské za minulých patnáct let provinil.

 To, co v lidickém zločinu nejvíce ohromilo celý svět, bylo to, že přesně po připraveném, chladně uváženém a s nejhorším cynismem provedeném vyvraždění nevinného lidického obyvatelstva bylo vydáno oficielní německé komuniké, jímž se německá vláda slavnostně k této ničemnosti hlásila, z něhož vycházelo, že to byly represálie na přiznaně nevinných lidech, že to byl prostě výraz vraždícího zastrašujícího teroru, z něhož si německý režim vytvořil veřejně hlásanou a hájenou právní státní doktrinu. To nebylo něco náhodného, to byl systém, to byl právní názor německé společnosti, to byla nová filosofie německého národa a německého "Herrenvolku". A nebylo to tajeno, nebylo to zakrýváno, bylo to hlásáno veřejně všemu německému lidu.

Lidice - v celé hrůznosti lidického zločinu - jsou, jak jsem řekl, charakteristickým a typickým výrazem německého nacistického režimu. I ten fakt, že se tento režim - doufaje ve své vítězství - nebál vydati o zkáze Lidic cynické komuniké, které předával nejen německému lidu, nýbrž i celému ostatnímu světu, je pro Němce typický. A nesmíme zapomínat, že hlavními tvůrci, spolupracovníky a vykonavateli tohoto   zločinu byli čeští Němci.

Nebude trvat dlouho a budeme slyšet různé apologie německé zběsilosti a šílenství z této druhé světové války. A tu nezapomeňme, že jsme povinni - sobě, svým dětem, svým budoucím generacím - udělat všecko, aby se tyto hrozné zběsilosti nemohly nikdy už opakovat. Musíme se dohodnouti mezinárodně o podmínkách míru vzhledem k Německu, které by nás na dlouho zajistily, dohodnouti se o systému mezinárodní bezpečnosti, který by zajistil mír mezi hlavními vítěznými velmocemi aspoň na dvě nebo tři generace, dohodnouti se o našem systému spojenectví tak, jako jsme to učinili se Sovětským svazem pro budoucí společnou slovanskou politiku vzhledem k Německu, dohodnouti se mezi našimi politickými stranami na zásadách vnitřní naší politiky, které by nám zajistily vzájemnou dlouhotrvající spolupráci a slušné sociální naše bytí do budoucnosti, vyřešit si naše vnitřní problémy, zejména problém našich Němců a Maďarů, kteří se s touto německou říšskou politikou plně ztotožnili, tak, aby nám už nikdy nemohli provádět to zrádcovství, které nám prováděli do r. 1938 - přes nejdalekosáhlejší nabídky dohody a smíru s naší strany, učiněné jim námi před Mnichovem - a které by nám dvě tři léta po této válce začali provádět znovu, kdybychom je z této země včas nevyhostili a celý německý problém této země definitivně tím nevyřešili.

Opakuji: jsme tím sobě i budoucím generacím povinni, a nepodaří-li se nám to, budeme míti za dvacet nebo dvacet pět let novou světovou válku, v níž půjde všem účastníkům opravdu a definitivně o život a smrt.“

President republiky Edvard Beneš v Lidicích 10. června 1945

„Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto nové lži budou přednášet.

Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všecko zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili všem nám svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou se svou „očišťovací“ kampaní. Neboť na válku z let 1938 - 1945 se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni.

A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice. A proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938-1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu, v Ravensbrücku a v řadě jiných německých mučíren.

Opakuji vám, na tuto válku se nesmí zapomenout, a aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a pravdy, ve jménu lidskosti stále a stále připomínat. My, Češi a Slováci, máme na to plné právo!“

President republiky Edvard Beneš na sjezdu osvobozených politických vězňů 14. prosince 1945

Zpět

Vyhledávání

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarma Webnode