Vystoupení žáků u pamětního kamene Stromu republiky 23. října 2014

Vážení přítomní,

přišli jsme dnes na toto místo, protože chceme připomenout významné datum 28. října 1918. Tehdy u nás poprvé vznikl moderní demokratický stát.

Lidé už nechtěli být poddanými habsburských panovníků. Ti byli ke slovenskému i českému lidu velmi nespravedliví. Po staletí.

O naši svobodu v letech 1914-1918 bojovali na frontách českoslovenští dobrovolníci – legionáři. Takto psal jeden z nich:

Rudolf Medek:

Zborov

(ze závěru)

Veliké lány zlatého žita

vůkol se vlní, vítr věje,

vzduch šumí hrdinskou písní,

slavnými vzpomínkami

ožívá každá pěšina, brázda.

Byť tam dnes cizí mluva zněla,

byť tudy přešly teutonské hordy,

to pole je naše!

Tam leží s úsměvem na zvadlých rtech

sto našich bratří!

…

Planoucím létem

zde kvetou horké, rudé máky!

Odtud zní výzva, odtud zní příkaz

všem, kteří váhají, všem, kteří hynou

v potupném rabství!

Bratři, dnes otevřte věrná srdce!

Nezapomínejte!

I buďte živi na věky svatým ohněm

vroucích a hrdinských srdcí,

jež bila i chladla

pro vás i pro vaše děti…

Základ Československa vytvořily dva blízké národy –  Češi a Slováci. Bylo třeba překonávat mnoho obtíží: poválečný rozvrat, světovou hospodářskou krizi a později i nelidské hitlerovské násilí.

Země se ale přesto rozvíjela. Československo se stalo známým pojmem. Především jako krásná země vysoké kultury, kvalitních výrobků a pracovitých lidí. O schopnostech našich národů už před mnoha a mnoha lety hovořila slovenská báseň:

Andrej Sládkovič:

Nehaňte ľud môj

Nehaňte ľud môj, že je ľud mladý,
klebetárski posmievači!
V mladom sa veku ide do vlády,
starému sila nestačí;
 

keď predkov nemal - a či ich nemal,
ktorí prežili čas zlatý? -
čo bys' sa mu ty za to posmieval?
Na potomkov on bohatý.
 

Nehaňte ľud môj, že nemá dejov
slávy svojej minulej sklad!
On ešte peknou kvitne nádejou,
budúcnosť má jeho poklad!

ŽÁCI POKLÁDAJÍ KVĚTY NA PLOCHU PAMĚTNÍHO OBELISKU

V první, ale hlavně ve druhé světové válce ztratilo Československo mnoho vynikajících lidí. Nacisté vyvražďovali československé židy, Romy, demokraty, komunisty, členy Sokola. Prostě všechny vlastence. Nevinné lidi včetně dětí. Hitlerovská okupace nám způsobila také mnohamiliardové škody.

Ani po osvobození v roce 1945 nešlo všechno hladce. Ohromné nasazení a pracovitost prokázala tehdy mládež. Vybudovala nové Lidice, pomáhala všude, kde bylo třeba. Zdarma a bez ohledu na čas. Také zdejší tramvajovou trať stavěli dobrovolníci. Upravovali trávníky, sázeli stromy.

Je to dobrý příklad pro dnešek. Pro vlast bychom všichni měli umět něco udělat. Aspoň se poctivě učit a žít. Nebát se a nekrást.

A hrdě se hlásit ke své vlajce:

Jaroslav Seifert:

Vlajka republiky

(úryvek)

Vlní se jako dívčí šat                                  Nebe jí dalo modrý klín
přimknuta úzce ke stožáru,                      jak oči děcek při usmání.
lehoučký zdvih, vzápětí pád,                    Ta bílá, ta je z kopretin.
vlní se jako dívčí šat                                   Nebe jí dalo modrý klín
v nehmatatelném tvaru.                            a růže napršely na ni.
 

Ačkoli Československo jako stát již netrvá, považujeme 28. říjen za významný svátek, neboť chceme symbolizovat demokratickou státnost na našem území a připomenout si, že za její ideály nasazovalo život mnoho statečných lidí v průběhu obou velkých válek 20. století.

Viktor Dyk:

Píseň 28. října

Vlaj, naše vlajko, věčně vlaj,

vlaj za bouře i za pohody!

Chraň čest a řád a práce plody.

Těch pro Tě padlých odkaz haj.

Chraň před náporem rodný kraj.

Neklesni v míru ani v boji.

Kde stanul Čech, ať věčně stojí!

Vlaj, naše vlajko, slavně vlaj!

Ne pyšně, hrdě však se vznes!

Ať národ roste, stát ať vzkvétá!

Necouvej před soutěží světa!

Buď dobrých lásku a zlých děs!