Exkurze do Terezína

Exkurze do Terezína (Postřehy mladých)

    Již léta spolupracuje naše Základní škola Petřiny-jih v Praze 6 s Českým svazem bojovníků za svobodu. Žáci stále navštěvují expozici v památníku Pečkárna, cestují do Lidic, do Terezína a na další místa protifašistického odboje.

   Recipročně se u nás ve škole scházejí na jednání místních organizací ČSBS. Nemalý ohlas si získaly v posledních letech besedy, které pro žáky a učitele školy vede bývalá vězeňkyně nacistických koncentračních táborů, dnes představitelka Terezínské iniciativy PhDr. Dagmar Lieblová. Obvodní výbor ČSBS škole nabídl, abychom poslední takovou besedu završili podzimní návštěvou Národního památníku Terezín. Svaz současně schválil škole grant na úhradu cestovních nákladů.

   Vedení školy rozhodlo, že zájezd bude uskutečněn pro vybrané žáky školy – děti vyznamenané diplomem školy za minulý školní rok, úspěšné reprezentanty ve vyšších soutěžích, redaktory školního časopisu a některé další zasloužilé žáky. Účastníkům bylo z rozpočtu školy uhrazeno vstupné.

   Ve středu 1. října 2008 vyjela skupina třiceti žáků do míst utrpení a vzdoru. Kromě pedagogického doprovodu, v jehož čele byla ředitelka školy Mgr. Milena Koreňová, se zúčastnili exkurze představitelé ČSBS z Petřin Mgr. Věra Hradilová a Mgr. Vítězslav Tondl. Vzácnou průvodkyní byla paní Milada Kettnerová, členka protifašistické odbojové skupiny NHPM Předvoj. Právě 52 představitelů této organizace bylo v Malé pevnosti Terezín popraveno ještě 2. května 1945.

   Na naše žáky i jejich doprovod návštěva Malé pevnosti i Muzea holocaustu na území bývalého ghetta v Terezíně hluboce citově zapůsobila. Svědčí o tom zájem o pro jev Milady Kettnerové u památníku zavražděných bojovníků. Jménem výpravy zde žákyně položily pietní květinu se stuhami v národních barvách. Před odchodem z Národního hřbitova zazpívali všichni účastníci státní hymnu.
Vk

   Už od pohledu to místo vypadalo nepřátelsky a zle. Budovy byly šedé, s malými okénky, všude německé nápisy…

Polina Juránková, 7. B

   Po návratu z této exkurze, když slyším slovo Terezín, tak mám takový zvláštní pocit. Pocit, který se nedá popsat, protože v sobě nese ohromně moc dalších dojmů, strachu, věcí kolem, v kterých se nevyznám…

Leontýna Bártová, 9. A

   Po tom, co jsem viděl, jak lidé v Malé pevnosti žili, tak mi vůbec do smíchu nebylo. A ten, kdo by se tomu smál, měl by asi tolik rozumu, jako ten, kdo odtrhal štítky z náhrobků na hřbitově.

Dominik Jícha, 8. B

   Hrozný pohled byl jak na cely s tvrdými dřevěnými postelemi, kamny, která vlastně byla k ničemu, a  roznými „umyvadly“, tak na samotky, ve kterých bylo jen malé okénko a „polopostele“.

Tereza Kapková, 8. B

   Jak bylo asi dětem v té době…

Leontýna Bártová, 9. A

   Zaujaly mě články od vězněných dětí typu „jen málo lidí má ještě sílu k životu“, „do dopisu můžeme napsat nejvýš padesát slov za měsíc“, „tajně se vzděláváme“, „včera zemřela Maruščina maminka a babička“.

Tereza Kapková, 8. B

   Protože když je šedesát lidí nacpáno v takovém prostoru, že se nás tam sotva vešlo třicet, tak to je fakt hrůza.

Dominik Jícha, 8. B

   Je mi líto všech, kteří si museli tohle všechno v koncentračním táboře vytrpět.

Polina Juránková, 7. B

… a my se po Malé pevnosti procházeli jakoby nic – to je hrozné!

 Daniela Linhartová, 9.A

   Když jsem poslouchal průvodkyni, nevěřil jsem, že se to vůbec někdy stalo.

Martin Faltýnek, 8. B

   Hodně mě zaujal proslov paní Milady Kettnerové. Vyprávěla o tom, jak její kamarádi bojovali za spravedlnost.

Eliška Bernardová, 7. B

   Byly tam také fotky, nad kterými jsme s holkami stály asi pět minut a přemýšlely o tom, jaké to muselo být.

Veronika Knížetová, 9. A

   Ohromil mě podvod s inspekcí, kterou Němci obešli tím, že dali postavit v Malé pevnosti luxusní holírnu a ve Velké udělat hřiště, obchody, fontánu, tiskli terezínské peníze a dali červený koberec na cestu, kam přijížděla inspekce.

Martin Faltýnek, 8. B

   Všechno bylo perfektně připravené. Vše se tvářilo, jako by Terezín bylo město snů. Červený kříž viděl, že je vše v nejlepším pořádku.

Veronika Kopecká, 9. A

   V muzeu mě překvapily spousty jmen na stěnách. Bylo jich tam tisíce a každý hledal svého příbuzného. Samozřejmě, že jsem hledal také, ale nikoho jsem nenašel. Odjížděl jsem z Malé pevnosti zdrcen a smrt tísíce nevinných lidí mě mrzela.

Martin Faltýnek, 8. B

   Jelikož jsem v koncentračním táboře v Terezíně měla svého pradědečka, jsem ráda, že jsem viděla, co si musel prožít. Babička mi sice mnoho věcí vyprávěla, ale rozhodně jsem nikdy nemyslela, v jak otřesných podmínkách tito lidé museli žít.

Veronika Kopecká, 9. A

   Teprve, když jsem nastoupila do autobusu a viděla jsem míjející a v dálce mizející Terezín, zatajil se mi dech a zalesklo se mi v očích.

Veronika Knížetová, 9. A

otištěno v časopisu Českého svazu bojovníků za svobodu Národní osvobození, č. 1/2009