Jiří Suchý: Příhoda mostní

Na Karlově mostě stál muž a pečlivě prohlížel kamenné zábradlí. Dokonce se pokusil nehtem poodrýpnout povrch kamene, jako by se chtěl přesvědčit, zdali jeho kvalita není jen povrchní. Pozoroval jsem tohoto muže a tu on zpozoroval, že ho pozoruji.

Jakoby na omluvu svého počínání pravil: Chci koupit ten most. Mluvil lámanou češtinou a jeho oblek prozrazoval cizince.

Zatvářil jsem se při tomto sdělení asi hloupě.

Muž se mne zeptal: Čí je ten most?

Karlův, odpověděl jsem.

Co chce Karel za tento most?

Myslím, že ho neprodává.

Nevadí, odpověděl muž. Chtěl bych ho koupit. Co může stát metr?

Nevím.

Most je už starý, pravil muž. Sešlý. Kolik se u vás platí antikvární mosty?

Nevěděl jsem, kolik se platí antikvární mosty, a muž toho hořce litoval. Pak se mne zeptal, jak je most dlouhý.

Řekl jsem od oka, že dvě stě metrů.

Škoda, pravil muž. Na naši řeku příliš krátký.

Snad by se dal nastavit, pravil jsem a připadal jsem si v tu chvíli jako obchodník, který chce za každou cenu prodat své zboží. Jako nesolidní obchodník, který chce prodat někomu krátký most.

V tu dobu nás míjel můj kamarád. Pravil jsem mu: Nazdar, Karle.

Cizinec, zaslechnuv jméno Karel, zpozorněl.

To je jeho, ten most?

V tu chvíli jsem byl hrozně zvědav, kolik by ten muž za most nabízel, a proto jsem se uchýlil k maličké lži. Pravil jsem: Máte štěstí. To je jeho.

Karel se velmi pohotově vžil do úlohy majitele mostu a pravil: Co si račte přát? Byl totiž úslužným vedoucím Pramenu.

Cizinec pravil: Dobrý muži. Dlouho sháním podobný most, jako je tento. Se sochami. Chtěl bych jej koupit a rozebrat. Pak se představil jako guvernér nějakého malého amerického státu.

Karel se k tomu tvářil tak lhostejně, že jsem měl obavy, že se náhle zeptá: Mám vám ho zabalit?

Nic takového však neřekl. Zamyslel se a pravil: Kolik dáte?

Cizinec vyhodil sumu: 25 000 dolarů.

Karel se drze ušklíbl a kývnul na mne: Pojď pryč, ten muž není vážný zájemce. Chtěli jsme odejít. V tom však nás muž chytil za rukávy. Kolik tedy chcete?

Karel pravil, že chce čtyři sta tisíc dolarů. A libru šterlinků. Velice mi v tu chvíli imponoval, že přišel na tu libru šterlinků.

Cizinec jen zalapal po dechu. Pak se vzchopil a pravil: Dvě stě tisíc dám, ale víc nemohu.

Karel řekl: To leda bez soch.

Cizinec se pojednou smířil s tímto nápadem a pravil: Tak teda bez soch. Plácnem si.

Karel viděl, že zašel příliš daleko. Já už to neviděl, neboť jsem takticky odešel. Jen z vyprávění jsem se dozvěděl, jak věc skončila. Karel je totiž muž, který si ví vždy rady. Když už vše nasvědčovalo tomu, že bude muset dojít k uzavření tohoto obchodu, pravil pojednou cizinci: Kdyby vám někdo říkal, že ten most v Klatovech je lepší, tak mu nevěřte. Je sice levnější, ale není to ta kvalita.

Cizinec zaváhal. Karel mu nasadil brouka do hlavy. Zamžikal očima a pojednou ze sebe vysoukal: Tak já to asi koupím, ale ještě s tím nějaký den počkáme.

Pak se rozloučil a odešel. Pravděpodobně, aby si zajel do Klatov.