Fráňa Šrámek: Prolog (Písecká)
25.05.2011 16:45 Po řece Otavě za vorem vor
v jarech a létech odplouvaly,
míjely v dálku, zrozenci hor,
a my se za nimi dívávali.
Za vorem vor a po šiku šik my odtud do světa odcházeli, zapadal, Otavo, Tvých jezů vzlyk, my jej však do srdcí uzavřeli.
Moh´ život hřímati, stohlasý sbor, hlas jeden věrný neumlčel. Kdy se mi zachce jen, pluje zas vor, jez noční hude do harf a cell.
A za hlasem věrným šumot a shon,
vzpomínky v průvod se přidávají
- a je to Písek, je to zas on,
fanfáry z věže vyhrávají.
Fanfáry z věže, jak hrávaly dřív, vstříc prvním májům do jitřních par, zní vítr stříbrný, jak zníval dřív, a slibuje dar, života dar.
Stříbrný větře, blažený kout,
kdes první vlajkou třepotně dul,
a vlajky až splihnou, přestanou dout,
i tehdy díky, že jsi nám dul.
A tehdy znovu: blažený kout
a z něho do světa tolik je cest
– z jar našich nebe dnes nad ním pnout,
to by tu v noci napadlo hvězd!
———
Zpět